1. generace huminových látek

První generace huminových preparátů – tak jsou dnes nazývány komerčně vyráběné huminové přípravky, jež jsou získávány těžbou a následnou fyzikální a chemickou úpravou suroviny blízké uhlí. Jedná se o neprouhelněnou část organických látek běžně nazývanou leonardit, oxyhumolit nebo kapucín. Již na konci 19. století němečtí vědci zaznamenali vysokou biologickou aktivitu těchto materiálů a od počátku 20. století se datuje průmyslová výroba těchto tzv. uhelných humátů. Za více než 100 let byly tyto technologie vylepšovány až do dnešní podoby. Nicméně všechny tyto technologie jsou si navzájem velmi podobné – spočívají ve vytěžení suroviny a její následné úpravě s cílem získat huminové látky ve výchozím materiálu obsažené. Tyto látky vznikaly za vysokých tlaků a teplot v hlubinách země miliony let a je logické, že nízkomolekulární části huminového spektra a soli huminových kyselin byly, vzhledem ke své dokonalé rozpustnosti, za tuto doby vyplaveny. Huminové kyseliny, které mají i jedinečnou vlastnost navázat na sebe těžké kovy zde sice zůstaly, ale za tuto dobu na sebe navázaly velké množství těchto prvků, jichž je poté nutno čištěný preparát  zbavovat a tím se získání tohoto typu humátu prodražuje. Tyto produkty mnohdy, dle údajů výrobců, obsahují také nízkomolekulární části huminového spektra. Výrobci nejkvalitnějších humátů španělské či americké výroby deklarují až 6% fulvokyselin, tyto údaje je však třeba brát s rezervou – ani nejlepší těžební stroj neovlivní složení sloje leonarditu a výsledný humát bude vždy mít pouze tu část huminového spektra, která mu za miliony let zůstala. Další výrobci preventivně přesný obsah fulvokyselin vůbec neuvádějí, pouze - vzhledem k módnosti tohoto termínu v poslední době - je zmiňují.