O Humátech – Co jsou to huminové látky
Huminové látky představují specifickou
skupinu vysokomolekulárních a nízkomolekulárních látek tmavé barvy,
které vznikají v procesu rozkladu organických zbytků v půdě, to znamená v
procesu jejich humifikace. Množství uhlíku, který se váže na huminové
kyseliny půdy, rašeliny a uhlí, téměř čtyřikrát převyšuje množství
uhlíku vázaného v organické látce všech rostlin a živočichů na celém
světě.
Je jednoznačně prokázáno, že huminové látky plní v půdě následující funkce:
- akumulační
- zásobovací
- regulační
- ochranná
Proto již několik desetiletí je snaha získat huminový preparát, který má
stejné, anebo alespoň velmi podobné vlastnosti jako přírodní humáty a
dodatečnými aplikacemi vylepšit za jeho pomoci půdní podmínky či posílit
fyziologii rostliny natolik, aby se to projevilo při sklizni. Cílem je
tedy je v posleních několika desetiletích průmyslová výroba humátu v co
nejčistší podobě.
Z komerčního hlediska je ale problematické, jak určit kvalitu huminového
preparátu. Co tedy je vlastně určujícím faktorem, jaké složení by měla
mít účinná látka? To jsou všechno otevřené otázky, které ještě nebyly
dořešeny.
Z pohledu chemika se huminové látky dají rozdělit na vysokomolekulární a
nízkomolekulární část. Dle našeho názoru, pozitivní efekt na rostlině
můžeme garatnovat jen tehdy, pokud tyto dvě části, stejně jako v přírodě
působí společně, v komplexu a samozřejmě obě tyto části musí být plně
rozpustné!!! Vysokomolekulární části působí pozitivně na fyziologii
rostliny, ale do buněčné stavby rostliny se dostanou pouze díky
nízkomolekulární části.
Intenzivním využíváním zemědělské půdy dochází všeobecně na celém světě k
vyčerpání přírodního půdního potenciálu a nutnosti „pomoci“ a doplnit
do půdy to, co z ní postupně bylo vyčerpáno, či co bylo utlumeno. Pro
získání velkého a dlouhodobého výnosu tedy nestačí spoléhat jen na
biologické možnosti zemědělských kultur. Samozřejmě je nezbytné využívat
vysoce výnosné odrůdy, efektivní způsoby zemědělské techniky a
fytotechniky, hnojení, ale nelze se již také obejít bez regulátorů růstu
rostlin, které získaly na konci dvacátého století stejně velký význam
jako pesticidy a hnojiva.
V souvislosti se zaváděním současných technologií pro zintenzivňování
pěstování zemědělských kultur do rostlinné výroby má otázka vývoje
technologie, jak získat a využívat adaptované růstové regulátory stále
větší význam, především v oblastech „rizikového“ zemědělství a zónách s
intenzivním celoročním využíváním půdy. Často přitom vzniká nezbytnost
stimulovat vývoj a zvyšovat potenciální možnosti odolnosti rostlin proti
nepříznivým klimatickým podmínkám.
Tyto okolnosti vyvolaly v posledních několika letech aktivní rozvoj trhu
s nabídkami koncentrovaných huminových preparátů. Například na
západoevropském trhu jsou huminové preparáty burzovním produktem a za
poslední roky se objem jejich velkoobchodních prodejů zvýšil několikrát.
Základními spotřebiteli jsou země, kde se po celý rok intenzivně
využívá půda a v souvislosti s tím je zde také intenzivnější přirozený
úbytek humusu. Největšími výrobci a spotřebiteli huminových preparátů
jsou USA, Austrálie, Čína a Rusko.V samotném Rusku, kde primární výzkum
byl vždy na vysoké úrovni se v letech 2002-2007 zvýšil objem prodeje
těchto preparátů desetkrát. Největšími spotřebiteli humátů na území
Ruska jsou jižní černozemní oblasti (např. Krasnodarský kraj), kde
dlouhodobým intenzivním hospodařením je půda stresována vysokým obsahem
nespotřebovaných chemických prostředků ochrany rostlin. Díky tomu tato
půda, ačkoli se jedná o černozem, neobsahuje aktivní části huminového
spektra. Intenzivní pronikání huminových preparátů do ruského, v
posledních pěti letech velmi rychle se rozvíjejícího zemědělství je
novináři nazýváno „sametová revoluce v zemědělství“.
Humáty jsou velmi účinnou „zbraní“ i v oblastech, kde zemědělci jsou
omezování tzv. „nitrátovou směrnicí“. Snižování dávek minerálních hnojiv
díky humatizaci a zvyšování odolnosti rostlin proti chorobám díky
ochrannému efektu humátů bude v budoucnosti velmi intenzivně se
rozvíjejícím směrem vývoje.